Tak jako se postupem doby mění vláda, i mince se v historii proměňují.

Groš krále Václava

Pražský groš Václava II.

V souvislosti s realizací Horního práva kutnohorského a vzhledem k neustále rostoucímu obchodu a potřebě zavedení pevnější peněžní soustavy došlo roku 1300 k provedení velkolepé mincovní reformy podle francouzského vzoru. Tou se zakazoval volný oběh stříbra, které muselo být vyměňováno za kov ražený. Vznikla nová mince nazvaná pražský groš o 12 parvech (z jedné hřivny se razilo 60 až 64 grošů), jenž se stal nejžádanější středoevropskou stříbrnou měnou a základní měnovou jednotkou v Čechách až do roku 1547. Úředně byl oběh groše zakázán až v roce 1644.

Na rubu této mince byl vyobrazen dvouocasý český lev, na okrajích se nacházel nápis GROSSI PRAGENSES (groše pražské). Na líci pak byla zpodobněna koruna se třemi liliovitými výběžky společně s nápisy WENCEZLAUS SECUNDUS (Václav II.), potažmo opis některého následujícího panovníka, a DEI GRATIA REX BOEMIE (z Boží milosti král český). I když si Václav II. přál, aby groš byl „stálou“ a „věčnou“ mincí, přesto postupem doby klesala jak jeho váha, tak i ryzost.

Nechme opět promluvit Zbraslavskou kroniku, která uvádí, že v záležitosti mincovní reformy „poslal král do Florencie a povolal pečlivé odborníky, totiž Reinharda (Rinieri), Alfarda (Appardo) a Cynona Lombardského, kteří měli v takových záležitostech tak velikou zkušenost, že mohli s prospěchem řídit věc tak důležitou. A tak byla léta Páně 1300 v měsíci červenci zavedena mince grošů pražských a malých penízků, jichž jde na groš dvanáct, a každý peníz byl označen jménem Václava, který je zavedl.“

V čele této italské „societas“, jíž Václav II. udělil zvláštní výsady, stál movitý florentský bankéř Rinieri. Za své neocenitelné služby získal panovníkovu přízeň, byl členem královské komory a roku 1304 dosáhl zemského hejtmanského úřadu v Krakově. Appardo vlastnil panství na Moravě, podle kterého se psal de Nigro monte (z Černé Hory), a zastával funkci královského podkomořího.

Zbraslavská kronika (Chronicon Aulae regiae) je latinsky psaným dílem zahrnujícím souvislý výklad událostí od smrti Přemysla Otakara II. do roku 1338. Jeho autory byli druhý opat cisterciáckého Zbraslavského kláštera založeného Václavem II. roku 1292 Ota z Durynska a především třetí opat této instituce Petr Žitavský. Jde o velmi cenný historický vyprávěcí pramen nejen pro české dějiny, ale v mnoha případech i pro historii střední Evropy.

Za vlády Lucemburků

V důsledku dalšího posílení zahraničního obchodu nechal „král-cizinec“ Jan Lucemburský (vládl 1310–1346), zvaný i Slepý, roku 1325 razit podle italského (florentského) vzoru zlaté florény, první tohoto druhu ve střední Evropě.

Dukát Karla IV.

V ražbě zlatých mincí (dukátů) pokračoval také „Otec vlasti“ Karel IV. (vládl 1346–1378) a jeho syn, sice vzdělaný, ale na druhou stranu nesamostatný a nerozhodný Václav IV. (vládl 1378–1419). Jinak se nadále razily pražské groše, i když se postupně snižovala jejich ryzost i hmotnost. V roce 1378 došlo na českém sněmu k vyhlášení nového mincovního řádu, jehož snahou bylo zabránit dalšímu poklesu hodnoty české hřivny (z jedné hřivny se mělo razit 70 grošů). Pokud jde o drobnou minci, tak ražbu parvů nahradila kolem roku 1358 produkce brakteátových (tzv. dutých) haléřů. Na sklonku vlády Karla IV. byla obnovena ražba dvoustranných haléřů, které v roce 1384 vystřídalo zavedení jednostranných anonymních peněz se lvem a jejich půlek (haléřů) s korunou.

Husitský srab a snahy krále Jiřího

Pražský groš Ladislava Pohrobka

Dlouhé období husitských válek znamenalo z pohledu české měny její značné znehodnocení. Groše se jménem krále Václava IV. byly raženy až do roku 1423, avšak část z nich pouze z mědi. Masově byly raženy drobné mince (flútky), ve značné míře rovněž jen z mědi, většinou jednostranné a s motivem českého lva.

Věci opět do pořádku, i co se týče české měny, se snažil dát značně obézní „husitský král“ Jiří z Poděbrad (vládl 1458–1471). Hned v roce 1459 byl vydán královský patent zakazující vývoz zlata, stříbra a všech českých peněz ze země a naopak dovoz drobných mincí, o deset let později začal být pravidelně ražen pražský groš a legalizován oběh míšeňských grošů. Pokud jde o vzájemný kurz, tak dva groše míšeňské odpovídaly jednomu groši pražskému. Z cizí měny se u nás ještě „točily“ uherské dukáty. Někdy od roku 1450 až do konce vlády Jiřího z Poděbrad byl ražen s drobnými obměnami tzv. kruhový peníz s obrazem lva, který nahradil starší peníz se čtyřrázem (čtverec rozklepaný do „kroužku“).

Jagellonci na českém trůnu

Za vlády „krále dobře“ Vladislava II. Jagellonského (1471–1516) byla znovu obnovena ražba zlatých dukátů, v čemž pokračoval i jeho syn Ludvík Jagellonský (vládl 1516–1526), který se utopil po útěku z prohrané bitvy s Turky u Moháče. Jinak se v roce 1483 objevila nová drobná mince, tzv. bílý peníz, a snad ve stejné době byla zavedena i jeho polovina – haléř neboli tzv. malý peníz.

V roce 1519 započal v západočeském Jáchymově hrabě Štěpán Šlik s ražbou nové mince – stříbrného tolaru (a jeho dílů) – odpovídající zpočátku deseti pražským grošům. Následujícího roku vyslovil zemský sněm, přestože k tomu nebyl oprávněn, neboť ražba mince spadala do kompetence panovníka, souhlas. Ražbě předcházel objev bohatých ložisek stříbra v okolí. Tolar se stal nesmírně oblíbeným platidlem a už v průběhu 2. čtvrtiny 16. století ovládl většinu zemí střední a západní Evropy a také v Čechách začal být ražen i v dalších mincovnách. Možná víte, možná ne, že od tolaru rovněž odvozuje svůj název americký dolar.

Dlouhá vláda tolaru

V roce 1528 král Ferdinand I. Habsburský (vládl 1526–1564), za jehož vlády k nám vstoupila renesance a české země se staly součástí habsburského soustátí, zakázal rodovou ražbu jáchymovského tolaru Šlikům a převzal ji sám. Ještě téhož roku byla uzavřena dohoda mezi panovníkem a Šliky s tím, že jáchymovská mincovna se stala mincovnou královskou a Šlikové ji převzali jako provozovatelé do roku 1545.

Dukát Maxmiliána II.

V roce 1561 proběhla v Čechách peněžní reforma, při které byl tolar nahrazen zlatníkem (60krejcar) a jeho díly, přičemž zlatník byl ekvivalentem rýnského zlatého. Změna se ovšem příliš neujala a už roku 1573 byl v Čechách znovu obnoven tolarový systém. Tolar se pak jako nejvyšší stříbrná mince razil ve Vídni až do roku 1867, úředně byl v oběhu dokonce do roku 1892. Je jasné, že během takto dlouhého období prošla tato mince (a její drobné nominály) mnoha změnami, nicméně stále šlo o peněžní systém, jehož základem byl tolar.

V roce 1577, na samotném počátku vlády „melancholického podivína“ Rudolfa II. (vládl 1576–1611), byl zaveden malý groš (polovina bílého groše), nesoucí na rubu český nápis MALEY GROSS. Jinak se nově začaly razit násobky tolaru i dukátu, což platilo i pro období vlády Rudolfova bratra Matyáše (vládl 1611–1619).

Zdroj: kb.cz